Historie AFS

A. Piattt Andrew dobrovolně sloužil pro American Ambulance Hospital jako řidič ambulance v lednu 1915. Do jeho příjezdu záchranáři převáželi pacienty převážně z pařížských nádraží do různých nemocnic na periferii města. V březnu toho roku byl Andrew jmenován předsedou transportního výboru nemocnice a hned v dubnu se mu podařilo s představiteli francouzské armády dojednat zřízení záchranných pracovišť nemocnice co nejblíže bojové linii fronty. Tato záchranná pracoviště pak vstoupila do povědomí jako „American Ambulance Field Service“.

Trailer z propagačního filmu Our Friend France Náš přítel Francie, ukazující práci francouzských nosičů raněných, dopravujících raněné k příjmu do American Ambulance Field Service na záchranářských dvoukolácích. 1917.

Jak z politických tak z praktických důvodů se A. P. Andrew posléze distancoval od American Ambulance Hospital a zformoval na nemocnici nezávislou American Ambulance Field Service (AAFS), která pak v červnu 1916 dostala od komtesy Villestreux a od členů rodiny Hottingeur pětiakrový pozemek včetně nemovitosti v samém centru Paříže, na 21 rue Raynouard, k bezplatnému užívání pro potřeby ústředí AAFS až do konce války. Nové ústředí díky tomu poté disponovalo i zahradami ve francouzském stylu se vzrostlými kaštany, hlavně ovšem získalo potřebné kancelářské, stravovací i společenské prostory a kapacity pro nezbytné hospitalizace, včetně možnosti parkování záchranářských vozidel.

Réserve Mallet bylo společné jméno pro jednotky nákladních automobilů, které zásobovaly Francii během první světové války. Rekrutování dobrovolníků do těchto jednotek započalo v dubnu 1917, ve stejném měsíci, kdy USA vstoupily do války. Krátce po zřízení těchto jednotek (a částečně kvůli tomu) změnila organizace svoje jméno z American Ambulance Field Service (Americká ambulantní polní služba) na American Field Service (AFS, Americká polní služba). Americká armáda do konce roku 1917 začlenila ambulantní i nákladní jednotky AFS do svých řad.

AFS jako sdružení bylo založeno v květnu 1920 s cílem koordinovat a znovu zapojit dřívější členy American Field Service, zároveň s tím zrealizovat postgraduální program AFS Fellowship, zahájený v roce 1919, jehož cílovou skupinou byly francouzské univerzity. Program byl zaměřen na rozvoj přátelských vztahů a vazeb mezi Spojenými státy a Francií a do ukončení v roce 1952 sponzoroval celkem 222 postgraduálních stipendií pro francouzské a americké studenty.

Znovu se AFS aktivovalo krátce po začátku II. světové války v roce 1939 z iniciativy a pod následným vedením Stephena Galattiho, který převzal řízení organizace po smrti zakladatele A. Piatt Andrewa v roce 1936. První skupina Američanů vyplula z New Yorku 23. března 1940 a připojila se k americkým dobrovolníkům, kteří již v Evropě působili. Po německé invazi do Francie a ustavení vichistického režimu v červnu 1940 AFS své aktivity ve Francii pozastavilo.

V roce 1941 se AFS oficiálně přičlenilo k britským vojenským a francouzským odbojovým silám (Forces Françaises Libres, později zvané Forces Françaises Combattantes nebo-li FFC). V následujících letech válečného konfliktu pak dobrovolní řidiči AFS sloužili spolu s oddíly Francie, Británie, Polska, Austrálie, Nového Zélandu, Indie a Jižní Afriky na Blízkém východě, v severní Africe, Itálii, Německu, Indii a Barmě, v závěru války pak opět ve Francii s První francouzskou armádou.

Britskými silami byl dne 15. dubna 1945 osvobozen koncentrační tábor Bergen-Belsen. Na osvobození a záchraně vezňů se významně podílel i kontingent řidičů ambulancí AFS, kteří opět jako dobrovolníci pomáhali s dopravou a distribucí jídla, zdravotnického materiálu a vybavení a s evakuací 11 tisíc osob do evakuačních táborů zřízených v okolí. Do definitivního skončení války a do konce bezprostředních válečných útrap přemístilo 2 196 řidičů AFS více než 700 000 raněných.

Filmový záznam evakuace koncentračního tábora Bergen-Belsen, pořízený řidičem AFS Charlesem Hortonem. 1945.

V roce 1946 prezident AFS Stephen Galatti a řidiči AFS z obou světových válek otevřeli výměnný program pro středoškolské studenty s cílem podpořit a udržet mezinárodní přátelství a porozumění v době poválečné. Již v roce 1947 přicestovala do Spojených států první skupina poválečných účastníků stipendijního programu AFS. V létě následujícího roku se 29 těchto účastníků vydalo na 24denní a 5 500 mil dlouhé autobusové putování, během něhož projeli 22 států napříč celými Spojenými státy. Cílem bylo probudit zájem americké veřejnosti, zainteresovat ji na poskytování stipendií a zapojit jí do budoucích programů AFS.

V roce 1950 byl zásluhou absolventů programu AFS, kteří po návratu pomáhali ve svých zemích rozvíjet nové programy, spuštěn letní program Americans Abroad (AA). Prvních devět studentů ze Spojených států prožilo několik měsíců v rodinách ve Francii, která v té době měla největší počet absolventů programu AFS. V následujícím roce 1951 se AA letní program rozšířil do sedmi evropských zemí. V roce 1957 se nabídka nově otevřených několikaměsíčních programů s docházkou na zahraniční střední školu rozšířila do dalších zemí.

AFS programy se rozvíjely i v průběhu dekády 60. let. V roce 1961, resp. do roku 1964 10000 účastníků zapsalo na AFS zimní program (pro studenty přijíždějící do USA) a na Program pro americké studenty v zahraničí. Před svým odjezdem na konci pobytu se studenti zimního programu v 60. letech měli možnost osobně setkat s prezidentem Spojených státu amerických ve Washingtonu, D. C.. Prezident opakovaně vyzdvihl organizaci a její přínos pro diplomacii Spojených států a se stejným důrazem ocenil klíčové postavení AFS účastníků v procesu tvorby a podpory míru ve světě.

V roce 1970 byli do představenstva AFS poprvé zvoleni noví členové, kteří nebyli občany Spojených států. O rok později se program AFS stal programem multinárodním: poprvé umožnil dvoustranné studentské výměny i s jinými zeměmi než jen se Spojenými státy. Zároveň s tím rostla i různorodost typů programů AFS: přibyly projekty komunitních prací a učitelských výměn. Na pracovním setkání odborníků, konaném v roce 1984 poblíž Montrealu a nazvaném Montreal Workshop, AFS formálně pojmenovalo své programy jako vzdělávací, artikulovalo jejich vzdělávací aspekty a v oficiálním dokumentu Educational Goals zřetelně formulovalo vzdělávací cíle organizace.

V roce 1989 se čtyři národní organizace AFS (Austrálie, Dánsko, Itálie a Švýcarsko) transformovaly na samostatné právnické osoby ve svých zemích, formálně nezávislé na ústředí AFS ve Spojených státech, a staly se tak prvními samostatnými partnery v nově formovaném mezinárodním systému AFS. V roce 1990 pak nové Mezinárodní představenstvo (AFS International Board) schválilo tzv. „Articles of Partnership“ (stanovy partnerství), na jejichž základě je každý jednotlivý partner (národní organizace AFS) do systému zapojen a vázán smlouvou s AFS International. Do roku 1993 byla transformace na partnerskou strukturu oficiálně dokončena ve všech národních organizacích včetně Spojených států.

Nadace AFS byla založena 13. července 2004 v Curychu ve Švýcarsku. Nadace dbá na uchování veškerého dědictví AFS a je držitelem jména a loga AFS. Jeden z řidičů AFS ve II. světové válce a doživotní člen mezinárodního představenstva AFS, Ward Chamberlin Jr., připomněl, že na den založení nadace připadlo také čtyřicáté výročí úmrtí zakladatele poválečného programu studentských výměn Stephena Galattiho. Ward i další zakladatelé symbolicky věnovali nadaci památce Stephena Galattiho a jeho „boji za světový mír, kterému zasvětil celý svůj život“.

V současnosti je AFS jednou z největších dobrovolnických organizací svého druhu na světě. V roce svého stého výročí dosáhne počet absolventů programů AFS čísla 450 000. Organizace bude i nadále poskytovat příležitosti ke kvalitnímu zkušenostnímu mezikulturnímu vzdělávání studentům, rodinám i dobrovolníkům. Propojením mezi naší filozofií – učit se žít pospolu – a pojmenováním globálních problému 21. století se AFS hlásí ke svému podílu na budování otevřené globální komunity občanů odhodlaných stavět mosty mezi rozdílnými kulturami.

Zásluhou Dr. Moserové, Dr. Harrerové a Dr. Kotyka AFS v 90. roce znovu obnovilo činnost na území bývalého ČSFR.

Czech AFS Participants Milan Stamn, Jaroslava Moserova and Arnold Kotyk land-in New York, 1947

S lítostí oznamuje, že prof. Arnošt Kotyk, jeden ze zakladatelů AFS v České republice, zemřel v srpnu 2020, krátce po oslavě svých 90 narozenin.

It is with deep sadness that we inform you that one of the very first AFS program participants from former Czechoslovakia to USA in 1947, prof. Arnošt Kotyk, translator, recognized scientist, died in August 2020 shortly after he celebrated his 90th birthday a month earlier.

Professor Kotyk will remain in our hearts and memories not only as a prominent scientist who has enormously contributed to the international reputation of our country in the field of biochemistry but also as one of the AFS pioneers who as one of the founders was at the rebirth of AFS in the Czech Republic in the 1990s, together with other 1947 participants Dr. Jara Moserová and Dr. Šárka Harrerová. May his soul always rest in peace.