Do Belgie jsem se dostala úplně náhodou. Před rokem jsem na dovolené navštívila jednu mezinárodní školu a rozhodla se také to zkusit a vyjet do zahraničí. Přihlásila jsem se na program a své okolí tím velmi překvapila. Byla to úžasná zkušenost, poznala jsem spoustu nových lidí z celého světa a získala spoustu zážitků.
V srpnu jsem se ocitla na letišti v Bruselu. Po příjezdu už nás čekali místní dobrovolníci, kteří nás rozdělili na francouzskou a vlámskou část a odvezli přímo na první soustředění. Tam jsem poznala desítky dalších studentů. K mému překvapení většina nemluvila anglicky, ale španělsky, takže jsem navíc získala základy dalšího jazyka. Po několika dnech kulturních a poznávacích aktivit si každého z nás vyzvedla hostitelská rodina.
AFS dobrovolníci pro nás po celou dobu programu organizovali soustředění, výlety po okolí a jiné aktivity. Měli jsme například mezinárodní večeři, slavili Mikuláše, jeli na pouť a šli bruslit. Každý jsme měli také kontaktní osobu, na kterou jsme se mohli s čímkoliv obrátit.
Moje nová rodina žila v malé vesničce na jihu, téměř na hranicích s Lucemburskem. Bydleli jsme uprostřed belgických lesů a přírody. Do školy jsem jezdila autobusem do nedalekého městečka. Díky hostitelské rodině jsem mohla poznat místní tradice a kulturu a naopak sdílet tu svou. Moji tři mladší sourozenci se nadšeně učili češtinu a vyptávali se na život u nás. S rodinou jsme si opravdu sedli a jsem s nimi pořád v kontaktu.
Od září jsem navštěvovala místní střední školu. První dny byly velmi zmatené, ale o to zábavnější. Poznala jsem dalších pět výměnných studentů na své škole a belgické spolužáky. Výuka se velmi lišila od té naší. Neučili jsme se fakta nazpaměť, ale hledali jsme souvislosti a řešili příklady z praxe. Jednalo se o katolickou školu, měli jsme tedy i hodiny náboženství a návštěvy kostela. Úroveň angličtiny byla srovnatelná s Francií, zatímco ve Vlámsku, na severu Belgie, často ovládali dokonce několik cizích jazyků.
Samozřejmě jsem se setkala s kulturními rozdíly. Především jiná víra, jiný způsob zdravení (takzvané „bisous“) nebo stravování. Na rozdíl od té naší, běžná večeře může trvat dvě hodiny, o svátcích třeba i čtyři. Celkově mě ale mile překvapila otevřenost místních, i vůči nám, cizincům.
Semestr v Belgii mi toho opravdu hodně přinesl. Zlepšila jsem si jazyky a seznámila se s novými kulturami, ale hlavně jsem poznala nové lidi a odjížděla s krásnými vzpomínkami. Několik přátel už mě navštívilo v České republice a sama se chystám brzy se vrátit. Studium v zahraničí je výborný zážitek, kdo má tu možnost, určitě to zkuste.
Lenka, letošní navrátilec ze semestrálního programu v Belgii