Rodina Černých hostí letos již potřetí zahraniční studenty, tentokrát z Itálie a Německa. Rádi přinášíme jejich postřehy z právě uplynulých Vánoc.
Po prvních měsících, kdy jsme se s našimi hoštěnými studenty hlavně poznávali, konečně přišly Vánoce. I díky přítomnosti nových členů rodiny se nám už několikátý rok daří opustit zaběhlý kolotoč a svátky si opravdu užít. Máme štěstí na studenty, které zajímají naše tradice a ochotně se účastní všeho, co děláme.
Příprava na svátky je u nás už tradičně spojena s vánočními koncerty, kterých probíhá v Plzni a jejím okolí řada. Letos jsme byli několikrát v Katedrále svatého Bartoloměje v Plzni a poslouchali roráty nebo varhanní koncert. Atmosféra katedrály a tónů, které ji naplňovaly, naše studenty uchvátila. V Itálii ani v Německu koncerty v kostelech nepořádají a tak jsme tím studenty docela překvapili.
Další tradicí, kterou jsme nemohli vynechat, bylo pečení vánočního cukroví. Studenti se každoročně s chutí účastní a vykrajují naše oblíbené zvonečky, hvězdičky a rybičky. Máme početnou rodinu a tak je potřeba napéct opravdu hodně. Pomáhal nám i další zahraniční student, který, nic netušíc, přijel na návštěvu. Myslím, že se u toho kluci dobře bavili.
Na štědrý den u nás „děti“ dopoledne zdobí stromek a po poledni jezdíme do Starého Plzence na živý betlém s opravdovým miminkem. I to byl pro studenty jedinečný zážitek. Pak už stačilo svátečně nazdobit štědrovečerní stůl a zasednou k tradiční rybí polévce, bramborovému salátu a smaženému kaprovi. Studenti k neznámému jídlu přistupovali z počátku trochu nedůvěřivě, ale pak už jen chválili.
Máme doma tradici, že si po večeři všichni sedneme ke stolu, zhasneme světla a jen při svíčkách si vyprávíme. Díky tomu, že oba naši letošní studenti už teď mluví velmi dobře česky, nebylo třeba tlumočit a zábavu si užili tak říkajíc z první ruky. I tuhle „černou hodinku“ zažili prvně a tak málem přeslechli zvonky, které ohlásily příchod Ježíška. Pod stromečkem pak našli malé dárečky, které je viditelně potěšily. Večer jsme si společně zahráli novou hru a tak si studenti vrchovatě užili jak svých českých bratrů, tak naší budoucí švagrové.
V dalších dnech nás čekaly návštěvy u příbuzných a na závěr roku ještě pár koncertů. Svátky byly naplněné tolika zážitky, že studentům na stýskání po domově moc času nezbylo. Naopak bylo z jejich chování cítit, že se ještě více přimkli k naší rodině a to je pro nás ten nejlepší vánoční dárek.
paní Černá, hostitelská maminka