“V Kapském městě je to muti-kulti. V jedné minutě jakobyste zažili tři kontinenty.”

“Kdybych měl vyzdvihnout jeden rozdíl mezi JAR a ČR, bylo by to, kolik rozdílů tu na tak malém místě najdeme – a to ve všech ohledech. Je to tady takové “multi-kulti”
Je tu spoustu kultur, národností, kuchyní světa a také přírodních krás. Člověk si tu v jedné minutě může připadat jako na třech různých kontinentech, bavit se jedenácti různými jazyky a zažít v jeden den hory, vodopády, dva oceány, velkoměsto i písečné duny. Může se to zdát jako sen, ale přináší to také negativa. Jsou tu opravdu veliké socioekonomické rozdíly. Když se řekne Cape Town, každý si představí drahé vily na pobřeží Atlantiku, paragliding při západu Slunce a majestátní Stolovou horu. To vše tu je, ale je to pouhých asi jen 10 % celého města. Je tu mnoho čtvrtí plných kriminality, kde lidé žijí v naprosté chudobě. Toto se naštěstí nikoho z exchange studentů netýká, jelikož vždy žijeme v bezpečných oblastech. Nejde o to, že by Kapské město bylo nějak zvlášť nebezpečné, ale spíše o to, do jaké části zavítáte. Po městě se exchange studenti musí dopravovat taxíky, v 95 % se využívá Uber. To se stalo takovou mojí zálibou. Většina řidičů je velmi komunikativních a baví mě poslouchat jejich životní příběhy.

Pro mě je Cape Town jeden velký ráj. Je tu snad úplně vše. Lidé jsou tu neskutečně milí, žijí jednoduchý život a moc se nestresují, což je jedna z věcí, kterou bych si rád přivezl domů. Občas se mi zdají lehce vystrašení místní situací, ale to je opravdu pouze o tom, na koho narazíte. Je tu ohromující příroda a spoustu života – nikdy bych neřekl, že se v Africe budu koupat s tučňáky. Také jsem se zde naučil surfovat, jelikož se tu nachází jedna z nejlepších pláží na světě pro tento sport. Celkově si život tady moc užívám, připadám si, že jsem osobnostně velmi vyrostl, poznal spoustu nových kultur a lidí a k tomu všemu si zlepšil angličtinu. Když zvládnete realitu tady, máte pocit, že se neztratíte kdekoli jinde na světě. A k tomu všemu si to užíváte.

Co se týče jídla, v Cape Town je tu vzhledem k multikulturalitě opravdu vše. Žil jsem v muslimské rodině a měl jsem tak příležitost ochutnat úplně jiná jídla, než kamarádi, kteří žili s křesťansky založenou rodinou. U nás doma se například mohly jíst jen halal potraviny, což jsou potraviny, které Islám povoluje. Na vepřové tedy můžete v rámci domácnosti úplně zapomenout. Je celkem těžké dát příklad nějakého tradičního jídla. Jiná kultura znamená jiná tradice. Jako příklad bych ale rád použil celkem rozšířenou Cape Malay kuchyni. Lidé, jež se nazývají Cape Malay, pocházejí původně z jihovýchodní Asie, především z Indonésie. Byli do JAR převezeni Nizozemskými kolonizátory, aby sloužili jako otroci. S tím souvisí právě  již zmíněný islám v Cape Town, ale také jejich typická kuchyně.

Jejich tradiční pokrmy jsou tedy často velmi podobné těm asijským. Bývají často kořeněné a pikantní, příkladem může být nějaké curry. Každopádně asi nejznámější pokrm je samosa. Je to druh pečiva původem z jihovýchodní Asie, taková taštička většinou trojúhelníkového tvaru naplněná jakoukoli směsí. Nejčastěji jsou plněné hovězím, kuřecím, zeleninou nebo kukuřicí se sýrem. Staly se mou závislostí. Co se týče hodnocení dle poměru cena-výkon, určitě bych rád zmínil Gatsby. Jde o masivní bagetu plněnou většinou hranolky, nějakým druhem masa, zeleninou a dipem. Není to nejzdravější, ale určitě největší a nejlevnější, takže jasná volba místních společně s ostatními fast foody. Jednou jsme si ve třech koupili jednoho Gatsby. Nikdo svou třetinu nedojedl a to nás to celkem stálo asi jen 250 Kč. Jako poslední bych rád zmínil místní oblíbenou činnost – a to je Braii. Je to vlastně jihoafrický název pro Barbecue, neboli Grilovačku. Jde spíše o společenskou událost než o touhu se pouze najíst. Sejde se skupina lidí grilují a povídají si. Na závěr bych rád řekl, že i když jsem dost vybíravý ohledně jídla, vše mi moc chutnalo. Ne vždy to na první pohled vypadá vábně a vlastně ani není poznat, co to je. Každopádně je to vždy vynikající.

Ohledně školy mám stále smíšené myšlenky. Co ale můžu říct s jistotou, škola je mnohokrát větší součástí života místních než u nás. Všechny sportovní aktivity vede škola a soutěží se s ostatními školami. Nejde jen o sport, možnosti jsou i hudební, dramatické a politické aktivity. 4 předměty jsou povinné – angličtina, afrikánština (podobná holandštině), life orientation (učí se tam úplně vše od hledání práce po vaření a tělesnou výchovu) a matematika. Dále si pak každý žák, tedy aspoň každý v grade 11 jako já, musel vybrat tři další volitelné předměty. Na výběr jich bylo mnoho od Physical Sciences přes Marine Science až po IT. To znamená, že vlastně všechny střední školy byly velmi podobné a každý si vybral volitelné předměty tak, aby odpovídaly jeho zájmům a cílům. Délka vyučování byla též skoro každý den stejná. Jedna vyučovací hodina měla 60 minut a v jeden den jich bylo šest kromě pátka. Po každých dvou hodinách byla 25 minut přestávka.

Ale přesuneme se k něčemu zajímavějšímu, učitelům. Celkově bych řekl, že jsou pro svou profesi více nadšení než u nás, ale za to mi přijdou méně logicky smýšlející. Všechno se ale mění člověk od člověka. Budeme-li se bavit o studentech, rád bych zmínil věc, co mě na nich otravovala nejvíce. Vypozoroval jsem, že studenti nejsou nijak samostatní. Ve školách je tolik pravidel a nařízení, že v podstatě jen následují co jim, kdo řekne, a nejsou do jisté míry schopni řešit problémy sami. Příkladem může být to, že mají strach argumentovat učiteli, což mi přišlo divné, nechat se takto ponižovat. Ale jiný kraj, jiný mrav. Na druhou stranu, všichni byli moc přátelští a nápomocní. Jen mi tedy přišli často i dost omezení a nudní, ale to už může mít souvislost s jinými třeba sociálními a finančními problémy. Ale jak už jsem zmínil, každý je jiný a našel jsem zajímavé kamarády.”