WTF proč Finsko?

I když se pojmenování tohoto příspěvku může zdát jako nevhodné a nepatřičné, jedná o to nejpřesnější pojmenování pro obličej Finů, když jim řeknete, že jste si Finsko vybrali pro svou exchange. A vlastně to je neskutečně dobrá otázka, protože když se nad tím zamyslíte, proč Finsko? Může za to snad krásná severská příroda? Sauna? Mumínci? Školní systém? Nebo to zkrátka a dobře byla země, která na vás tak trochu zbyla?

To byl i můj případ — chudák Finsko se stalo takovým leftoverem, kam jsem se z různých, více či méně smyšlených důvodů vydala spíš jen tak z principu než z nějaké lásky k zemi, se kterou jsem do té doby neměla pranic společného. Přesto se však stalo, že svou exchange ve Finsku považuju za jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem ve svém dosavadním životě udělala. Ale proč vlastně?

Musíme začít přirozeně od začátku. Naprosto upřímně řečeno, měla jsem obrovské štěstí. Dostala jsem se do oblasti jihozápadního Finska, ve všech ročních obdobích velmi příjemného a stálého prostředí. Nejvýznamnější města jsou Turku a Tampere a trvá to jen tři hodiny autem od Helsinek. Dále jsem víceméně od začátku klikla se svou host-rodinou. Převážně se stejně starou host-ségrou, která si mě okamžitě vzala pod křídla a po dvou týdnech se z nás staly nejlepší international kamarádky. Mám s nimi tak dobrý vztah, že když jsem se po ukončení programu rozhodla zůstat ve Finsku ještě o několik měsíců déle, přijali to bez problému. Mám v nich obrovskou oporu. Budu se opakovat, že jsem měla obrovské štěstí — značná část mých exchange kamarádů svou rodinu musela měnit, dokonce několikrát, protože to prostě nefungovalo.

Ve škole to ze začátku dost drhlo (i když zase jsem byla šťastlivec co se dělání kamarádů týče); učitelé, i když byli moc milí a otevření, si se mnou moc nevěděli rady. Neznalost jazyka člověka okamžitě vyloučí z porozumění radostí a strastí běžných životů spolužáků. A to ještě nemluvím o orientaci ve výuce jako takové. Nakonec se ale vše ustálilo, ve škole jsem se po měsíci už cítila docela dobře. A na pocit toho, že je člověk tak trochu impostor, se dá zvyknout. Tak jsem tedy postupně měla všechno. Rodinu, kamarády, dobrou školu, jezdila jsem na výlety a měla nálepku vaihto-oppilas. Ten mi přinášel docela dost výhod, ale i široké sýto, skrze které mi unikaly i důležité informace.

Po půlroce (tj. čase, kdy už mi měla má exchange končit, ale já tu zůstala déle), jsem začala mít ve Finsku svou zaběhnutou rutinu a žít opravdu ten řekněme normální život. Upřímně si myslím, že to bylo kvůli tomu, že jsem se už učila finsky a aktivně začala rozumět tomu, kdo co říká. S mluvením to sice bylo horší, lámaná finština je hrozná, hlavně pro posluchače, ale po chvíli se to začalo zlepšovat. Takový zlomový bod přišel, když jsem byla venku se svou kontaktní osobou a potom strávila několik hodin v Turku jen sama se sebou. Už několik týdnů předtím jsem hrála hru, kterou jsem příhodně pojmenovala Impostor. Šlo o to co nejdéle předstírat, že jsem Finka, s tím, že by to nemělo poznat mé okolí — ve většině případů tedy při konverzacích nepřejít do angličtiny. Ten den byl první den, kdy se mnou nikdo nezačal mluvit anglicky, aniž to sama neiniciovala. Byl to tedy i první den, kdy jsem si připadala, že do této společnosti pomalu začínám zapadat.

Samozřejmě je skoro nemožné, aby člověk zapadl do poměrně cizí kultury po roce. Už jen z principu, že mu chybí ta jeho. Já osobně jsem po celou dobu své exchange měla dva slabé momenty, které se mi nikdy nepovedly pořádně potlačit – jídlo a tma.

Nejsem sice ten největší labužník české kuchyně, to si nemyslete. Ale pořád tu sem a tam byli chvíle, kdy jsem si řekla: „jo, kéž by tady používali mák“, nebo „zase promíchali ananas s paprikou“ či „zase brambory, kde je knedlík třeba?“. Jídlo si mě obecně úplně nezískalo, i když mám samozřejmě pár naprosto nebeských receptů, které už navždy budou mít čestné místo na mém seznamu nejoblíbenějších pokrmů vůbec.

Co se týče tmy — opravdu ji nepodceňujte. To, co je tady… na to český národ prostě není zvyklý. Ona je tma někdy fajn; když se chce spát, při světelné show, v kině, nebo zkrátka jen někdy dokáže uklidnit. Ale kaamos, tj. polární noc ve Finsku není sranda. Osobně mě to uvrhlo do černých myšlenek o všem možném a byly dny, kdy jsem prostě nebyla schopná pořádně vylézt z postele. Člověk je bez energie, bez chuti cokoliv dělat, bez možnosti uniknout svým myšlenkám. V tu chvíli je ale opravdu potřeba se sebrat a být aktivní. Já se k tomu musela dost dokopávat, ale možná jsem na tyto změny počasí jen citlivá (anebo taky líná :)). Každopádně, pokud se rozhodnete jet do Finska na zimu, buďte na tmu připravení.

Nakonec ale i to přešlo a kdybych měla shrnout celou svou zkušenost, můžu s jistotou zopakovat, co už jsem napsala v úvodu: Svou exchange ve Finsku považuju za jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem ve svém dosavadním životě udělala. Protože i když to bylo místy náročné a, zopakuju to naposled, já navíc měla na všechno opravdu obrovské štěstí, výsledek v podobě nových zážitků, snad dlouhého přátelství s mou host-rodinou a dalšími exchange studenty a rozrušení z nového života za to stojí.

A i když tahle poslední věta zněla jako ten největší reklamní slogan, který jsem mohla použít, chci jí potvrdit poznámkou, že největší radost, kterou teď mám, je prožívání slunečného jara právě ve Finsku.

– Linda S., semestrální program ve Finsku 2021/2022

Zažij střední školu v zahraničí

Inspiroval tě příběh Lindy? Chceš prožít podobné dobrodružství a naučit se nový cizí jazyk? Výměnný studijní program je zážitek, který každému studentovi přinese zkušenosti a nadhled potřebné pro současný svět. Pokud i tebe láká myšlenka střední školy za hranicemi České republiky, neváhej a kontaktuj naši koordinátorku Zuzanu. Již zítra můžeš být o krok blíž svému snu! Více informací o AFS studijních programech a konkrétní nabídku možných destinací nalezneš zde: www.afs.cz/studium-v-zahranici/

Spojit se s námi můžeš také přes kontaktní formulář a my se ti ozveme do tří pracovních dní: www.afs.cz/kontaktni-formular/

Zuzana Čučková