Ondřej získal na svůj tříměsíční AFS program v Portugalsku stipendium od Nadačního fondu Škoda Auto. Níže si můžete přečíst nejen o tom, jak se o stipendium hlásil a co mu samotný přihlašovací proces přinesl.
„Hledej příležitosti a využívej je,“ je motto, kterým se řídím. Když jsem se na mém domovském Krkonošském gymnázium v Hostinném dozvěděl o výzvě Nadačního fondu Škoda Auto vytvořit projekt, který zlepší život v našem okolí, a o možnosti získat díky němu stipendium na studium v zahraničí, neváhal jsem.
Můj projekt postoupil do druhého kola, ve kterém jsem ho jel prezentovat přímo do sídla společnosti v Mladé Boleslavi. Zde jsem se setkal s překvapujícím zájmem a pozorností. Již jen to, že jsem svůj projekt mohl prezentovat před dospělými, pro mne bylo novou zkušeností. Dodalo mi to sebedůvěru do dalších jednání a výzev, které mne čekají v budoucím životě.
Moji sebedůvěru ještě víc upevnilo to, že jsem stipendium od Nadačního fondu Škoda Auto získal, a to na studium v zahraničí organizované AFS Mezikulturní programy o.p.s.
Následovala schůzka organizovaná AFS, což je mezinárodní organizace, která nabízí pobyty studentů z celého světa a po celém světě. Byl jsem překvapený, když jsem se dozvěděl, že AFS hostitelské rodiny, u kterých studenti žijí, hostí studenty bez nároku na finanční odměnu. Motivace hostit zahraničního studenta může být různá, některé rodiny například chtějí svým dětem nebo členům rodiny zprostředkovat kontakt s cizinou z pohodlí domova. Zdálo se mi to logické – budeme v kontaktu s lidmi, pro které nebudeme představovat přínos ekonomický, ale kulturní.
Svou cílovou zemi jsem si částečně mohl zvolit a vybral jsem si Portugalsko. Další mé možnosti byly od Jižní Ameriky, přes Afriku a Evropu až po dalekou jihovýchodní Asii. Jen jsem neměl odvahu na to vyjet do takové dálky.
Byl jsem původně na pochybách, zda síť spolupracovníků AFS dokáže najít hostitelskou rodinu. Byl nám zdůrazňován význam našeho životopisu a způsob naší prezentace ve videu, které je součástí přihlášky na program. Chtěl bych všechny následovníky vybídnout, aby zapomněli na veškerou skromnost a poptali se ve svém okolí, jaká pozitiva o sobě mohou uvést. Neváhejte zmínit své koníčky, zájmy i možné brigády a praxe. S tímto na paměti jsem napsal anglicky dopis, ve kterém jsem přiblížil sebe samého, mé zájmy a můj pohled na svět.
Na základě dopisu si mě vybrala rodina, se kterou jsem měl spousty společného. Jejich dcera ve stejné době odjížděla také studovat do zahraničí a díky tomu měli volný pokoj. Její mamka pracovala jako vedoucí pobočky v účetní firmě, otec rodiny v té době studoval MBA. Jejich mladší dcera se aktivně angažovala v portugalské skautské organizaci a studovala na škole, kterou jsem během mého tamního pobytu navštěvoval i já. Ona tam studovala obor IT, zatímco já jsem se účastnil výuky oboru zaměřeného na ekonomiku.
Rodina bydlela v menším rodinném domku poblíž Porta, škola byla dosažitelná kratší pěší procházkou. Věnovali se mi a zjevně si asi i užívali můj zájem o poznávání tamní kultury, protože pro mě vymysleli mnoho výletů a akcí, které jsme tam podnikali. Asi si to užívali i v kontrastu s minimálním zájmech jejich dcer o tyto aktivity. Postoje teenagerů a jejich vztahy s rodiči se v tomto směru moc neliší od těch českých.
Vrcholem mého zážitku byl výlet s mou hostitelskou do francouzského Lille, kam jejich starší dcera odjela studovat. Poznal jsem tak i další evropskou zemi a poznal také posledního člena této rodiny.
Ještě jednou musím zmínit důležitost prezentace v AFS přihlášce. Trochu musím také ocenit sebe, že jsem vydržel tátovo neustálé špičkování, abych neopomněl do své prezentace uvést to či ono, i to, co jsem považoval za normální nebo běžné – čemu jsem nepřikládal váhu. Kromě osobních charakteristik jsem zmínil i přítomnost zvířat v naší šestičlenné domácnosti či to, že v Česku souběžné studuji gymnázium a American Academy Prague. Všechny takové detaily mohou mít vliv na výběr hostitelské rodiny.
Možná to někoho může překvapit, pravdou však je, že díky tomuto zahraničnímu pobytu jsem poprvé letěl letadlem. Dosud jsem trávil dovolenou se svojí rodinou spíše v Čechách, případně v autem dostupných příhraničních oblastech.
Těším se, až zde budu číst i Vaše příběhy o tom, jak jste se odvážili vystoupit ze své komfortní zóny a vyrazili za dobrodružstvím a poznáním míst ležících mimo hranice naší republiky.”
Ondřej J., Vrchlabsko
Odkazy: