AFS hostitelská rodina z Tábora hostí již druhou AFS studentku. Oběma otevřela svůj domov na dobu jejich ročního programu v Česku. O přínosech hoštění zahraničních studentů si můžete přečíst ve vyprávění hostitelské maminky Ivany.
Jsme obyčejně neobyčejná rodina z Tábora. Máme dvě dcery s devítiletým věkovým rozdílem. Jedné bude 17, druhé 8. Náš dům je plný dětí, psů, koček a návštěv. O hostitelství jsme do listopadu 2022 nikdy neslyšeli. První impuls přišel ve chvíli, kdy naše tehdy patnáctiletá dcera projevila zájem odjet studovat do zahraničí. Začali jsme pátrat na internetu, abychom se v této oblasti trochu zorientovali. Nicméně jsme si říkali, že v patnácti letech je na několika měsíční pobyty v takových dálkách ještě malá.
Objevili jsme ale možnost hostitelství a přišlo nám to jako zajímavý začátek – dcera pozná studium v zahraničí z té druhé strany a udělá si představu o tom, co život v cizí zemi obnáší. Vzhledem k tomu, že máme docela velký dům, nebyl problém vyhradit pokoj pro jednoho ročního návštěvníka, aniž by to výrazně narušilo soukromí členů rodiny. A tak jsme se začali více pídit po možnostech hoštění, jeho pravidlech a za pár dní si už vybírali z přihlášek AFS studentů.
A tak v únoru 2023 přiletěla na roční program osmnáctiletá Sofie z Chile. Pravda je, že jsme měli obavy. Asi jako všichni, kdo hostí poprvé. Co když to bude průšvih? Co když si prostě lidsky nesedneme? Co když nám bude doma vadit? Co když nás nebude mít ráda? Alibisticky přiznávám, že nás utěšovalo, že to prostě můžeme ukončit. Ale nebylo třeba. Vlastně to nikoho z nás celé ty měsíce ani nenapadlo. A nakonec si Sofie svůj pobyt o dva měsíce prodloužila a zůstala přes Vánoce až do konce ledna. No a za pár měsíců se do ČR vrátila a nyní žije v Praze.
Pak jsme pár měsíců odpočívali. Byl to nezvyk být zase sami. Když u nás byla Sofie, komunikace u nás doma probíhala většinou v angličtině. Za ten rok se naše mladší tehdy šestiletá dcera naučila anglicky tak, že je schopná se bez ostychu domluvit a rozumí velmi dobře v běžné komunikaci skoro všemu. Jazykově to mělo pro celou rodinu obrovský přínos. A tak jsme si začali po pár týdnech zahrávat s myšlenkou dalšího hoštění, abychom v angličtině nezakrněli.
Tentokrát nám příjezd studenta vycházel na konec letních prázdnin. Tím, že jsme se rozhodli včas, dostali jsme na výběr z několika desítek studentů z celého světa na různě dlouhé programy. Při výběru nás zajímal věk, zájmy a trochu i země původu. Podstatná pro nás byla dobrá angličtina. Nicméně když si někoho zvete na pár měsíců domů je nejdůležitější jeho energie, charakter a povaha. Z videa, které každý student natočí, snadno vypozorujete, kdo vám je sympatický a lidsky vám sedí nejlépe. Tím, že naše první hostitelská dcera byla z jižní Ameriky, lákala nás změna. A tak k nám na konci srpna 2024 přijela šestnáctiletá Jenny (Chattawee) z Thajska.
Výhodou bylo, že jsme měli předtím několik měsíců prostor se trochu poznat. Seznámili jsme se přes sociální sítě i s jejími rodiči a dopředu jsme mohli některé věci vykomunikovat a vzájemně se připravit na to, co nás čeká. Nyní jsme v polovině jejího pobytu a myslím, že si vedeme dobře. Máme štěstí (nebo dobrou ruku při výběru), protože obě holky jsou dobře vychované, sympatické, zodpovědné a nekonfliktní.
Přiznávám, že nejsme rodina, která by každý víkend jezdila po výletech a měla spoustu zábavných aktivit. Žijeme asi tak nějak normálně, dáváme si vzájemně prostor a dostatek soukromí. Přes týden je to hektické. Práce, školy, kroužky, domácnost. O víkendu většinou trocha klidu, občas nějaká aktivita, návštěva či výlet. Asi si s námi až tak moc neužijí. Ale je fajn, že si obě vytvořily vztahy s dalšími zahraničními i místními studenty a spoustu výletů a aktivit si pořádají po vlastní ose. Jenny využívá také aktivit dobrovolnických skupin. To je opravdu super. Díky tomu už v Čechách ledacos viděla a zkusila. A také se díky tomu lépe poznala s dalšími AFS studenty, takže se vzájemně navštěvují a jezdí na výlety. Díky tomu všemu je na ní vidět obrovský progres v samostatnosti a sebejistotě ve všech směrech. A my tu jsme tu pro ni jako bezpečný přístav v cizí zemi.
V čem je pro nás hoštění ještě atraktivní? Navazujeme vztahy s lidmi po celém světě. Nikdy nevíte, kam vás nebo vaše děti osud zavane. Třeba na příští dovolené v Thajsku poznáme díky Jennině rodině zemi z úplně jiné perspektivy. Jděte do toho po hlavě jako my.
Ivana, hostitelská maminka, Tábor.