Program Eva Exchange vznikl v Belgii cca před 30 lety. Je to program určený “starším” dobrovolnicím (od 35 let výše) a jedná se v podstatě o výměnný pobyt hostitelských rodičů (převážně zatím maminek), který si mezi sebou organizují jednotlivé AFS dobrovolnické skupiny ze dvou různých zemí. Naše čtyřčlenná skupina vyrazila z Čech do Belgie.
Belgické hostitelské maminky Chries, Ann, Katrien a Nadine na nás čekaly s transparentem na letišti, aby si každá jednu z nás vzala k sobě domů. Funguje to totiž tak trochu stejně, jako výměnný program studentů. Bydlíte u hostitelské rodiny doma. Cestou z letiště jsme se zastavily na jídlo v restauraci s výhledem na Brusel. A když si tyhle “cizí ženy” sednou dobrovolně zády k oknu, abyste vy o nic z výhledu nepřišly, v duchu si řeknete “WOW” a nepřestanete s tím, dokud se nevrátíte domů. Před příletem se nás vyptaly, co bychom rády viděly nebo podnikly a zajistily si volný týden. Každý den jsme tak měly nabitý od samého rána společnými aktivitami, které nám předem pečlivě připravily. Příště si role otočíme, ubytujeme si doma na týden každá svou hostitelku a vymyslíme jim společně zajímavý program. A laťku nám tyhle ženy nasadily vysoko.
Dobrovolnictví v Belgii je mnohem častější než u nás. Je jaksi více zakořeněno v lidech. Chries o Belgičanech tvrdí, že chtějí být ve všem dobří, že jsou trochu perfekcionisté a dobrovolníky můžeš najít všude. Chtějí být užiteční a socializace, udržování kontaktu s lidmi, je pro ně důležitá životní hodnota. A tuto svou volbu umí brát opravdu zodpovědně. Někdy i při procházce ulicemi jsem měla ten pocit – tady se pravidla dodržují a pořádek je samozřejmost.
Eva Exchange nabízí kromě sdílení zkušeností s dobrovolnictvím a hoštěním také možnost zažít si pocity, které mohou mít studenti v hostitelských rodinách. A to pro mne bylo velké poznání. Zažijete si onen výstup z komfortní zóny, přizpůsobujete se fungování nové rodiny. Máte pocit jako byste ztratili své soukromí / zázemí, potýkáte se s jazykovou bariérou. Pozorujete, jak spolu mluví rodným jazykem a kontext můžete odtušit jen z intonace a tónu hlasu. Souhlasíte někdy jen z toho důvodu, že chcete ocenit, když vám něco nabízí. Pokud lidi, se kterými jste přicestovali do cizí země neznáte, rozhodně vás to sblíží, protože jste na jedné lodi.
Zároveň po celou dobu programu sdílíte své příběhy. Svůj čas v jiné zemi máte možnost žít očima místních. Odhodlaná Ann nám vlastně v úvodu s nadsázkou řekla: “To, co studenti zažijí za jeden rok, my stihneme za týden.”
A co mne na tom všem nepřestává fascinovat? I kdyby měl člověk tendenci cítit se nekomfortně, vždy je tam podpora a přátelskost rodiny, která vás hostí. U toho vás chtě-nechtě napadne ono: “A jak by to bylo krásné, kdybychom to takhle na světě uměli všichni.”
Všechny jsme bydlely poblíž Brugg. A jsem moc ráda, že nás návštěva tohoto městečka neminula, byl to můj šálek kávy. Navštívily jsme také historický Gent, přístavní město Oostende, ZOO Pairi Daiza, ale také třeba zajatecký tabor z 2.světové války Vloethemveld. Příjemně jsme se nechaly vtáhnout i do světa umění prostřednictvím scénického tance, malířských děl a ztvárněného příběhu Jamese Ensora, který ožil díky videomappingu na stěnách kostela. Nechyběly belgické hranolky, výtečné vafle, ochutnávka belgického piva, společné barbecue, domácí kuchyně a samozřejmě díky pobytu v rodinách i nahlédnutí do všedních belgických životů.
Za AFS, Šárka H.
(pozn. Šárka ve své rodině hostila v předcházejícím cyklu po dobu jednoho roku studentku z Guatemaly. V následujícím školním roce otevře svůj domov studentce z Turecka. Na titulní fotce je Šárka první zprava.)
Odkazy