Esej Lucase Marose z Brazílie. Lucas strávil v Česku v rámci AFS programu školní rok 2016/17. Bydlel u rodiny Čermákových v Jihlavě, do školy chodil na gymnázium tamtéž. Běhm roku se naučil perfektně česky a získal certifikát B1.
Můj největší zážitek z České Republiky
Bylo to slunečné páteční odpoledne, 2. září, kdy mě volal můj hostitelský bratr a se zeptal, jestli půjdu do školního pěveckého sboru. Moje hostitelská rodina už věděla, že rád zpívám předtím, než jsem přijel do Česka, a mysleli si, že to mohl být dobrý nápad. „Dnes?“, Zeptal jsem se. Na to jsem zapomněl. Ale najednou jsem vstal a řekl: „Ano, já jdu!“. Bylo to jen můj druhý den ve škole: neměl jsem přátele a byl jsem velmi ztracený. Nevěděl jsem, co očekávat, ale to později se ukázalo nejlepší věc, kterou jsem mohl udělat.
Přišel jsem tam pozdě, a všichni už zpívali. Krátce jsem se představil pomocí pár slova v češtině, které jsem znal: „ahoj, já jsem Lucas, já jsem Brazilec“. Bylo to moje poprvé v pěveckém sboru, a taky poprvé jsem zpíval v češtině. Vůbec jsem nevěděl, co dělat, ale trapnost potom brzy zmizela, protože studenty byli velmi přátelští a hodně mi pomohli.
Později odpoledne jsem zjistil, že ta zkouška byla výjimečná, a všichni budou v noci přespat ve škole a pokračovat zpívat ten druhý den. Zpívali jsme až do večera, a když jsme konečně měli volno, šel jsem domů, vzal jsem spacák a nějaké oblečení a vrátil jsem se do školy, velmi vzrušený. Když tam jsem přišel, všichni už na večeři měli pizzu. Seděli na podlaze, jedli, mluvili a smáli se, a pak se mnou sdíleli pizzu. Později jsme společně zpívali populární písničky na kytaru, tancovali a hráli hry. O půlnoci, kdy jsme měli jít spát, šli jsme hrát schovávanou ve tmě mezi školní skříňky. Bylo to skvělé, protože jsem se naučil skoro všem jménům. Až nás nakonec chytila náše učitelka hudby, předstírali jsme, že jsme šli spát, ale potom jsme se tam vrátili, seděli jsme nad skříňky ve tmě a se bavili až pozdě v noci.
Byli jsme hrozně unavené ten druhý den, protože náše učitelka hudby pustila Smetanovu „Vltavu“ velmi hlasitě, aby nás probudila v 7:30 ráno. Snídáli jsme, a znovu zpívali až do poledne. Když jsem se konečně vrátil domů, spal jsem celé odpoledne, ale na konci dne jsem byl moc rád, že tam jsem šel, protože jsem se naučil české písničky a spoustu české slova, včetně nadávky. Nikdy jsem nečekal, že bych udělal takové šílené věci ve škole už na začátku roku. V příštím týdnu už jsem celou budovu znal, a věci ve škole se zlepšily.
Já ještě chodím do našeho sboru: zpíváme každý čtvrtek odpoledne. Už jsme měli mnoho dalších příjemných akcí a taky koncertů. Nedávno jsme vyhráli první misto v celostatní soutěži v Brně. Když jsem měl narozeniny, oni taky mi připravili překvapivou party. Ale navždy si budu zvláště pamatovat na první akci s naším sborem, protože mi to umožnilo po celý rok v Česku spoustu zábavy a emocí. Hlavně mi to dovolilo poznat některé lidi, které teď mám moc rád.
Lucas Maros