Eddie z Argentiny prožil v rodině Marie a Jiřího na Liberecku nezapomenutelný půlrok. Navštěvoval Waldorfské lyceum v Semilech, kde kromě školní docházky také hrál divadlo. Dokonce zde objevil nové hobby – české sklo. Přečtěte si vyprávění hostitelské maminky Marie, která Eddiemu se svou rodinou vytvořila v Čechách druhý domov.
„Nápad hostit zahraničního studenta se zrodil v době, kdy se náš syn rozhodl na půl roku opustit bezpečný přístav domova a vydal se s AFS na zkušenou do Francie. Jsme rodina, která ráda cestuje, poznává nová místa a je otevřená poznávání jiných kultur. A tak jsme si řekli, proč tuto zálibu nesdílet s někým třeba z druhého konce světa?
Před příletem Eddieho z Argentiny nás všechny provázelo očekávání a zvědavost, jak to všechno společně zvládneme. Hned první setkání a následná cesta k nám domů zaplašily všechny případné pochybnosti a otazníky. Svou bezprostředností si Eddie okamžitě získal nás všechny, stal součástí naší rodiny. Přijet z prosluněného léta do deštivé zimy, z dvoumilionové metropole na samotu u lesa, musela být sama o sobě pro Eddieho velká výzva. Nenechal se ale ničím rozhodit. Byl neuvěřitelně flexibilní a otevřený všemu novému. Brzy jsme mu začali přezdívat Eddie the Eagle, podle hrdiny stejnojmenného filmu.
Ani minimální znalost češtiny nebyla překážkou. Doma jsme mluvili většinou anglicky, což byla ze začátku výzva pro některé z nás. Rychle jsme si ale zvykli a časem si tak angličtinu vylepšili. Od začátku jsme učili Eddieho česká slovíčka a zasvěcovali ho do záludností našeho mateřského jazyka. Časem byl pak už schopen jednoduché konverzace v češtině.
Hned pár dní po příletu Eddie objevil novou lásku. České sklo. Náhodou jsme se ocitli na dnu otevřených dveří na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v
Železném Brodě. Byl nadšen, jaké věci vznikají pod rukama mladých umělců. Domů si pak odnesl vlastnoručně broušenou skleničku. Návštěva sklářské dílny na sebe
nedala dlouho čekat. Tady si Eddie vyzkoušel, jak se fouká sklo, i práci na kahanu.
Mírná zima nám bohužel neumožnila věnovat se zimním radovánkám a zažít pravou “ladovskou zimu”. Zato příjemné teploty o Velikonocích nás nalákaly na první jarní stanování. Vydali jsme se společně s dalším AFS studentem, Robertem z Belgie, objevovat krásy Lužických hor a Českosaského Švýcarska. Samozřejmě na Velikonoce nesmělo chybět ani barvení vajíček, pečení mazanců, zdobení perníčků, pletení pomlázky a koleda. Byl to povedený víkend.
S přicházejícím jarem byly naše výlety častější a vizitek do jeho turistického deníku přibývalo. Eddie navštívil, ať už s námi nebo s kamarády, mnohá místa naší krásné
země, jako např. Prahu, Brno, Moravský kras, Český Krumlov, Krkonoše, Český ráj, Krušné hory, Karlovy Vary. Společně jsme na pár dní zavítali i do Berlína.
Velice dobře se začlenil i ve škole. Studenti Waldorfského lycea v Semilech ho přátelsky přijali mezi sebe. Společně dokonce nacvičili divadelní představení Tak trochu Švanda (moderní pojetí Švandy dudáka), ve kterém Eddie ztvárnil roli mafiánského bosse, napsanou přímo pro něj. S představením pak sklízeli potlesk na několika pódiích.
K vzájemnému obohacení došlo i v gastronomii. Měli jsme možnost ochutnat argentinské speciality jako empanadas a alfajores. Eddie si zase rád pochutnal na
ovocných knedlíkách, slaných koláčích a různých dezertech. Pití maté se stalo díky Eddiemu naším každodenním rituálem.
Když se ohlédneme zpět, stihli a zažili jsme toho s Eddiem opravdu hodně. Kdykoliv teď navštívíme zajímavé místo, vzpomeneme si na něj se slovy: “Tady by se
Eddiemu líbilo.” Jsme si jití, že i on bude na svůj pobyt v srdci Evropy dlouho vzpomínat a určitě se někdy rád vrátí.“
Marie Š., hostitelská maminka
Odkazy
