Jihoafrická republika byla mojí první volbou, když jsem zvažoval studium v zahraničí. Může to být překvapivé, ale mně to prostě dávalo smysl. Byla to dost dobrodružná destinace a zároveň také příležitost, jak se zlepšit v angličtině. Ta je v JAR jedním z 12 úředních jazyků a je nevíce používaná pro běžnou komunikaci a ve škole. Můj pobyt v Kapském městě měl být pouze na 3 měsíce, ale nakonec se mi jej podařilo prodloužit až na pět měsíců.
V JARu se používá 12 jazyků. Mluvil jsem víceméně jen anglicky a z dalších jazyků umím maximálně pár slov jako děkuju, ahoj, prosím atd. S množstvím jazyků souvisí i celková diverzita populace a vlastně celé země. Každý člověk je tu úplně jiný, žije jiným stylem, mluví jinou řečí, má jinou barvu pleti, vyznává jiné náboženství, jí jiné jídlo a dodržuje jiné zvyky. Ne vždy je to bohužel ku prospěchu, ale i přes všechny z toho plynoucí sociální problémy jsou místní lidé většinou přátelští a nekoukají na cizince přes prsty.
V mojí první hostitelské rodině se mi nedostalo úplně vřelého přivítání a zkrátka to moc nefungovalo, takže byl po pár týdnech čas na změnu rodiny. Nebylo to vůbec lehké, ale věřil jsem, že mě taková zkušenost jenom zocelí a že vše zlé je k něčemu dobré. A opravdu bylo, s příchodem do nové hostitelské rodiny se můj program zde obrátil naruby a najednou jsem si chtěl svůj pobyt i prodloužit. Uvědomil jsem si, že je to vlastně strašně fajn. Stále mě tu některé věci překvapovaly, například že místní mají rádi spíš volnější režim, často vstávají velmi pozdě a nemají skoro žádnou rutinu, jako jsem na to zvyklý od nás.
Chodil jsem do menší školy, kde se všichni studenti navzájem znali a můj příchod mi ulehčili. Byla to tedy dost křesťansky zaměřená škola, s čímž souvisely pravidelné modlitby třeba před testy, jídlem nebo začátkem týdne, ale i speciální předmět bible. Jinak tu školský systém funguje podobně jako u nás. Jen nejsou ani veřejné školy zdarma a nejsou tu také školní jídelny. Málem bych zapomněl na možnost volby předmětů, kterou mají studenti na začátku školního roku.
Asi nejzajímavější částí celého programu byly výlety s dalšími zahraničími studenty, které byly organizovány lokální agenturou. Podívali jsme se tak i do jiných částí země, poznali jsem se navzájem a udělali si spoustu společných zážitku. Bylo toho opravdu hodně, například výlet na nejjižnější bod Afriky, výprava na Mys Dobré naděje a návštěva kolonie afrických tučňáků, krmení slonů v rezervaci, safari, série zipline přes až 300 m široký kaňon nebo kulturní výlet do slumů na kraji Kapského města. Zároveň to byla jediná možnost jak zažít více věcí, jelikož v rámci programu se tu na vlastní pěst cestovat nedá kvůli bezpečnosti a hostitelská rodina většinou studenty nebere na delší výlety z finančních důvodů.
Na závěr bych chtěl říct, že to byla zkušenost k nezaplacení a jsem rád za to, co mi to dalo. I podle slov mých rodičů jsem dospěl tak nějak rychleji, získal jsem povědomí o životě v rozvojových zemích a už vím, že se můžu spolehnout sám na sebe a dokážu si poradit i v obtížných situacích na druhé straně světa. Před odletem jsem nad věcmi, co mě čekají, nijak zvlášť nepřemýšlel a to zjištění, do čeho že jsem se to v patnácti letech pustil, na mě dopadlo až když letadlo přistálo na letišti v Kapském městě. Byl to moment, na který asi nikdy nezapomenu. Na program se může přihlásit každý, ale rozhodně to není nic jednoduchého a je potřeba to neidealizovat a udělat si obrázek až v průběhu. Destinaci Jihoafrická republika bych doporučil hlavně dobrodruhům, co chtějí zažít něco diametrálně rozdílného než u nás, mají rádi přírodu a nebojí se výzvy.
Za AFS Robin V., semestrální program v JAR.
Nabídka programů:
- Rok na střední škole v Jihoafrické republice
- Semestr na střední škole v Jihoafrické republice
- Tři měsíce na střední škole v Jihoafrické republice
Odkazy:
Kontaky na koordinátorky programu Studium v zahraničí naleznete v sekci KONTAKTY.
