Třídenní stáž na střední škole gymnaziálního typu ve městě Karis pro mě byla velmi zajímavá a obohacující.
Finské školství má nesporně mnoho výhod oproti školství českému, a to zejména ve finanční podpoře od státu. Naprostá většina škol je pro všechny studenty zadarmo (soukromé školství je zde úplně minimálně), výlety, zahraniční výměny a další aktivity studentů jsou taktéž hrazeny. Zdarma pro všechny jsou i školní obědy, které jsou vždy dostupné i ve vegetariánské a veganské verzi. Dokonce studenty, kteří bydlí v odlehlých lokalitách, či mají nějaký úraz, vozí do školy zdarma taxi.
Vybavenost klasických učeben je po technické stránce srovnatelná s tou naší a kvalita odborných učeben je pak na velmi vysoké úrovni, ať se jedná o hudební sál s bubny a basovými kytarami, výtvarný ateliér či tělocvičnu.
Další výhodou je málo studentů ve třídě – maximálně 15 (ovšem ve velkých školách v Helsinkách prý jsou běžně třídy o 40 studentech). Rozvrh si studenti tvoří sami, neboť zde mají velké množství volitelných předmětů. Hodiny oproti našim trvají 75 minut, poté následuje půlhodinová přestávka, kdy mají studenti možnost vyjít ven na hřiště.
Velmi mě překvapily výukové metody a spolupráce studentů s učiteli. Kupodivu převládá frontální výuka, a pokud učitelé zadávají studentům samostatnou nebo skupinovou práci, její vypracování společně pak nevyhodnocují. V době naší stáže jsem nikdy nebyla svědkem kontroly splněných úkolů, evaluace hodiny či zopakování látky, což je nedílná součást naší výuky. Jakmile se ve Finsku zadá samostatná práce, studenti se mohou mezi sebou volně bavit, radit, chodit po třídě, řešit zadání s dopomocí spolužáků. Dle finského konceptu je spolupráce mezi studenty velice důležitá.
Při rozhovoru s místními učiteli jsem se dozvěděla, že finské školství klade velkou důvěru ve studenta a v to, že se danou látku naučí. Studenti se učí spíše doma. Ve škole dostávají mnoho domácích úkolů, rozhodující pak je testování, které probíhá u každého předmětu 5 krát za rok.
Finské školství se od toho českého liší zejména v přístupu k výuce. Ta probíhá v klasickém pojetí. Spoléhá se hlavně na plnění úkolů v hodině a schopnost žáka samostatně pracovat či kooperovat se spolužáky a uvědomit si, že se musí učit, aby školu zdárně dokončil.
Mgr. Vendula Vadašová, Gymnázium mezinárodních a veřejných vztahů Praha s.r.o.