Díky pražské kanceláři AFS jsem měla možnost se v listopadu zúčastnit symposia pořádaného k oslavě 100. výročí této organizace v Paříži. Jako učitelka Gymnázia Václava Hraběte v Hořovicích jsem tedy na symposiu reprezentovala naši školu, která s AFS spolupracuje již dlouhou řadu let – po dobu této spolupráce jsme na naší škole přivítali desítky zahraničních studentů z různých zemí světa a zároveň jsme vlastní studenty vyslali „s AFS do světa“.
Pařížské symposium mělo za cíl oslavit vznik celé organizace a zároveň její hlavní myšlenky, která znovu a znovu zaznívala z úst všech osobností, které na symposiu vystoupily. A tedy, že jsme všichni, napříč státními příslušnostmi a národnostmi, především společní občané jedné zeměkoule (anglicky „global citizens“). AFS tak oslavilo nejen poznávání rozdílných kultur, které svým členům a příznivcům přináší, ale zároveň také ideu naší lidské vzájemnosti, jednoho národa – nás jakožto lidských bytostí. (Je myslím ironickou hříčkou osudu, že se tyto oslavy konaly právě v Paříži – v místě vzniku organizace – kterou v nedávné době otřásly teroristické útoky motivované náboženskými a kulturními rozdíly.) Ačkoli bylo symposium velice podnětné a poskytlo novou energii i motivaci pro mou pedagogickou kariéru, zlatým hřebem celého výletu pro mě bylo nepochybně setkání s bývalou spolužačkou Carmen, která se symposia také účastnila.
Carmen, která pochází z Chile, byla zahraniční studentkou na našem gymnáziu před deseti lety, tedy v době, kdy jsem já sama ještě na škole studovala. Ačkoli jsme se od doby Carmenina odjezdu z České republiky neviděly, ani jsme nebyly v kontaktu, okamžitě jsme se poznaly a vyměnily si novinky nejen o sobě, ale i o ostatních zahraničních studentech, kteří na naší škole studovali, o naší škole a městě. Toto setkání potěšilo nejen mě, ale i řadu mých kolegů z gymnázia, respektive bývalých učitelů Carmen, kterým jsem ho později zprostředkovala.
Barbora Vlčková, pedagožka Gymnázia Václava Hraběte, Hořovice
Ze zákulisí oslav
V listopadu 2014 se v Paříži uskutečnily oslavy ke 100. výročí založení AFS. Byla to obrovská událost, kterou navštívilo až 1 200 účastníků. Přípravy oslav a zároveň Světového kongresu se ujala AFS Francie pod záštitou AFS International. Navštívit jste tak mohli akce jako Den bývalých účastníků programu, Symposium pro mládež, Symposium o globálním vzdělávání, různé prohlídky Paříže po stopách AFS a první světové války a samozřejmě hlavní bod programu Gala večer.
Průběh oslav zajišťoval AFS pomocný tým složený z dobrovolníků AFS. Já jsem měla možnost být jeho součástí. Náš tým byl různorodý ve všech směrech. Bylo zde 62 dobrovolníků z celého světa, kteří přijeli dokonce až z Nového Zélandu a Austrálie, jižní Afriky nebo USA či Jižní Ameriky. Největší zastoupení zde měli samozřejmě dobrovolníci z Francie a Evropy ve věku 18 až 60+ let. Tým zahrnoval všechny od čerstvých navrátilců z programu, přes aktivní i ty méně aktivní dobrovolníky.
Naším úkolem byla logistická a technická podpora během Světového kongresu a výročních oslav, která zahrnovala jednotlivé úkoly jako registraci účastníků, přípravu místností, poskytování informací hostům, organizování prohlídek v Paříži, ale také například pomoc s přemisťováním původní sanitky z roku 1914 (která představovala jednu z největších atrakcí během oslav a pro mě osobně bylo „tlačení sanitky“ jedním z největších zážitků). Poznávacím znamením člena AFS pomocného týmu byla jedinečná pruhovaná trička, která si ovšem nezískala naše sympatie. Občas jsme si v nich připadali jako vězni, v lepším případě pouze jako v pyžamu. Náš názor na ně se však neshodoval ani v nejmenším s jejich oblibou u hostů. Jakmile se trička nabídla při prodeji suvenýrů, stalo se z nich okamžitě nejžádanější a posléze nedostatkové zboží.
Samotná práce byla docela náročná vzhledem k tomu, že jsme museli fungovat dvanáct hodin denně, neustále v pohybu. Někdy docházelo k organizačním problémům a nedorozuměním, které mohlo být způsobené francouzskou náturou, již značným vyčerpáním nepočetného AFS přípravného týmu nebo neshodou zodpovědných osob. Ale tohle všechno nám vynahradila možnost být součástí něčeho tak velkého a pro AFS nesmírně důležitého, jako tyto oslavy rozhodně byly. Poznala jsem obrovské množství úžasných lidí, kteří vytvořili právě ten nezapomenutelný zážitek, který jsem doufala, že cestou do Paříže získám. Budu na ně vzpomínat hodně dlouho a doufám, že se alespoň s některými z nich uvidím při dalších příležitostech.
Monika Landlová, dobrovolnice skupiny Brněnsko